© 2019 by BAAR

ARCHITEKT  BRATISLAVA

Kostol Brno

 

Lišeň je obec se specifickou strukturou, kde původní zástavba rodinných domů se prolíná s novým sídlištěm s typickým blokovým uspořádáním. Původní starší část má už své dominanty, orientační body – budovy. Taky od nového kostela se očekává, že bude výrazním hmotovým ackentem. Je možné najít takové přepojení mezi novou a starou Lišní? 
Stavba „nového“ kostela by měla být výrazním objektem, záměrne rušícím rigídnu pravidelnost – symbolem poutajícim pozornost na „karteziánskem pozadí“ se značnou výškovou niveletou. Je možné i v takémto obytním prostoru najít čitelný „urbanní piktogram“? 
Obec Lišeň má několik zajímavých objeků – dominant. Veliké oblibě zdejších ale i turistů se těší (ne)nápadní poutnícka kaple s místním názvem „Kostolíček“, opřadená různými historkami a příběhy. Je „tichou dominantou“ Lišeňského okolí dřepící na malem kopci s přístupovou cestou, kterou lemuje stromořadí, místo s krásnýma panoramatickými výhledy. Místo, které je samo o sobě romanticky fotogenické. Je možné najít obdobní symbolickou paralelu v nové části obce? 
Saleziáni    učení jejich zakladatele Dona Bosca je založeno na třech pilířech (logo) - kaple/kostel, dům, škola a 4. atribút (v pozadí) „cesta - hřiště“. Filozofie učení saleziánskeho řádu se při zachování základních dispozičních princípů dá jednoduše převést do prostorového diagramu i s přemítnutím silné sakrálné symboliky. Logickým rozhozením provozů do různích výškových úrovní, dostáváme tak „séparé“, ale zároveň i společné funkce: sakrální /důstojní, reprezentativní, slavnostní, „tiché“/ a profánní /svěcké, společenské, prezentační, účelní, „rušní“/. Vzájemným překřížením dvou základních provozů získáme „dispoziční kříž“, kde uzlem je společenská sála pro trávení komunitních večerů a fúzních společenských akcí. Sála je zároveň „separátorem“ mezi farskou částí a komunitním centrem a schovaným technickým zázemím (s garážemi a zásobováním). 
Vertikalita je důležitým prvkem – momentem v sakrálním prostoru. Člověka nutí pozdvihnout zrak, vzhlédnout k Bohu, cítí tajemnou „nadpřirozenost“.
Horizontalita ta naopak lidi spojuje – je to převládající prvek profánní architektuře, lidi se sebou komunikují „v úrovni očí“ – pozemskost. Spojení těchto dvou hmotových přincípů umožnilo dotvořit symbol táhnoucí se celým návrhem – perspektivní kříž. 

Lokalita:

Brno /CZ/

Lišeň

Typ:

verejná stavba

kostol

súťa

Dátum:

02 / 2014 _ štúdia-súťaź

Autori:

D. Šubín, M. Jankovič, M. Berežný

/ E. Šoltésová /vizual./ 

M. Ščepka /výtv. riešenie/

N. Vácvalová /model/

Spolupráca:

E. Fabová, B. Farkas